O nás

Rodinné skupiny a jejich obsazení

Dětský domov Karlovy Vary a Ostrov, příspěvkovou organizaci, v současné době tvoří osm tzv. rodinných skupin. V jedné rodinné skupině může být až osm dětí (věkové rozmezí zpravidla od 3 do 18 let). O děti se v rodinné skupině starají zpravidla tři pedagogičtí pracovníci a dvě asistentky (ty především v nočních  hodinách) – prostě tety a strejdové (naštěstí máme i strejdy).

  • Dvě rodinné skupiny bydlí přímo v Ostrově, kde máme „hlavní“ sídlo a tedy i kancelář ředitele, sociální pracovnice a ekonomky. 
  • Dvě rodinné skupina jsou pak v Karlových Varech - Doubí, kde máme, díky vstřícnosti Sdružení SOS dětských vesniček v jejich areálu, vypůjčeny dva rodinné domky.
  • Dvě rodinné skupiny bydlí v rodinných domcích v Karlových Varech - Tašovicích.
  • Dvě rodinné skupiny bydlí v Mezirolí
  • Pět rodinných skupin bydlí v Plesné
  • Vedle rodinné skupiny v Doubí máme v současné době v rámci přípravy na budoucí samostatný život k dispozici dva samostatné pokoje se společnou kuchyňkou a sociálním zařízením, které mohou být využity mladistvými starší 16 let.

 Jak vypadá takové bydlení v dětském domově?

V Ostrově, v budově na ulici Dukelských hrdinů, se nám, díky podpoře našich sponzorů, podařilo vybudovat čtyři samostatné bytové jednotky. Pravda velikostně trochu nadstandardní, vždyť  v nich bydlí až osm dětí. V každém bytě je, samozřejmě vedle pokojíků dětí (děti jsou v nich po dvou, a někteří starší mají dokonce pokoj jenom pro sebe), plnohodnotná kuchyň spojená s jídelním koutem a obývacím prostorem, šatna, místnost pro tety a strejdy a nesmí chybět ani koupelna a toalety. Každý byt má svůj vlastní vstup….u dveří zvonek….ve dveřích kukátko….tak, aby každý kdo nás chce navštívit, mohl bez obav přijít a zazvonit a zároveň, aby každá rodinná skupina měla doopravdy to své „teritorium“.

"Doubské" rodinné skupiny to mají uspořádané obdobně. Jen nemají byt, ale rovnou rodinný domek, no spíše dům…je doopravdy velký, u kterého mají i malou zahrádku.
Dvě rodinné skupiny získaly úplně nové standardně vybavené rodinné domky v Tašovicích.
Dvě skupiny se nachází v Nové Roli - Mezirolí, kde žijí ve venkovské usedlosti.
 

Snažíme se fungovat jako "běžná" rodina

Nejen vybavením, ale celým způsobem našeho života v domově, se snažíme co nejvíce přiblížit  životu v „běžných“ rodinách. Ale zase si nehrajeme na rodiny, protože je snad všem jasné, že sebelepší dětský domov nemůže nikdy nahradit, byť jen průměrně fungující rodinu (a v poslední době máme radost z toho, že se podařilo několika dětem najít rodinu náhradní).

Kuchařku nebo uklízečku byste u nás nenašli

Naší snahou je, aby každá ze současných osmi rodinných skupin byla co nejvíce samostatná. U nás tedy nenajdete paní kuchařky, uklízečky, pana údržbáře apod. Veškeré každodenní starosti si musí obstarat jednotlivé rodinné skupiny samy. Děti si se svými tetami a strejdy vaří, uklízí, perou, nakupují a já nevím co ještě, prostě tak, jak by to mělo fungovat doma… Každá skupina má také svůj finanční rozpočet ,se kterým hospodaří….s tím, že když chtějí jet na dovolenou holt se musí šetřit…že nestačí přijít za panem ředitelem a chtít peníze…

Náš dětský domov nemá být jedna velká rodina  

Byli bychom také rádi, aby se každá z rodinných skupin co nejpřirozeněji integrovala do svého okolí. Nechceme mít jeden velký dětský domov a říkat si „jsme jedna velká rodina“, ale osm samostatných rodinných skupin, které spolu vedle sebe žijí a navzájem si pomáhají. Snažíme se o co nejmenší stigmatizaci dětí (lidé neznalí situace mají často sklon dívat se na naše děti jako na „chudáčky z děcáku“, ale naše děti nejsou chudáčci, jsou to stejné děti - stejní raubíři, se svými starostmi i radostmi, jako každé jiné). Děti se zapojují do kroužků a činností mimo dětský domov, navštěvují sportovní kluby, kroužky v domech dětí a mládeže, reprezentují své školy apod. Každá rodinná skupina si zajišťuje pro své děti letní tábory, své „rodinné“ dovolené, své víkendy apod.

Máme prostě osm skupin a každá je trochu jiná a jedinečná…
Každá má své vlastní rituály a zvyklosti…
Každá to dělá trochu jinak…. A myslím, že i to je hrozně fajn.